Jiří Černý - Sudličník zpodobňující postavu pobočníka pana Jana. Vybavením odpovídající střední vrstvě, v boji nosí prošívanici a brň.

Jan Smiřický ze Smiřic - Jan se ještě před revolucí v nízkém věku stává vyšehradským manem a otevírá se mu tak svět politiky, čehož obratně využívá při rozšiřování svého, v počátku skromného, panství. Do prvních husitských válek vstupuje po boku orebské šlechty a postupně se sbližuje s Prahou, která jej po dobytí Mělníka roku 1421 obsadí do hejtmanské funkce. Janova oblast zájmu se tedy přesouvá do severních Čech, ve kterých díky důvěře arcibiskupa Konráda z Vechty získává do správy svoji hlavní základnu – Roudnici. Když se roku 1427 ujmou vlády v Praze radikální živly, plánuje Jan se svými spojenci provedení ozbrojeného převratu pod taktovkou Hynka z Kolštejna. Převrat ale v září 1427 končí fiaskem a Jan se na 3 měsíce ocitá v pražské šatlavě, ze které se mu podaří díky jeho přátelům a pomocí úplatků utéci a obratem z Roudnice vypovídá Praze válku – během ní si počíná jako obratný taktik a využívá všech výhod, aby Prahu srazil na kolena a nakonec s ní uzavřel mír za co nejvýhodnějších podmínek, které mu přinesou množství statků, osvobození spojenců podílejících se na převratu a propuštění Korybuta. Po zbytek revoluce Jan intervenuje na straně umírněných kališníků a nadále úspěšně rozšiřuje své statky a posiluje svůj vliv v zemi.

Markéta z Michalovic, choť pana Jana - Markéta, dcera Jana III. staršího z Michalovic, rodu pocházejícího z urozených Markvarticů. Navzdory svému katolickému vyznání se v průbehu let začali Michalovicové stýkat s umírněnými husity. Přesně se skupinou Kolštejnovou, kam patří i Jan Smiřický. Díky prohlubujícímu se přátelství mezi Janem a jejím otcem (a uznání Janových majetků v zemských deskách), se Markéta l.p. 1437 stává jeho chotí. Pán ze Smiřic díky tomu získává ještě větší vliv a spolu s jejím bratrem Jindřichem Kruhlatou spravuje michalovické statky. S Janem má dva syny - staršího Václava a Jindřicha. Společně a s bratranci jejich synů bydlí na Roudnici.

Jeho žena Ludmila - Představuje ženu středního postavení ve společnosti. Doprovází svého muže Jiřího Černého na vojenském tažení. V družině Jana Smiřického funguje jako táborová žena - vaří, šije a dělá ruční práce.

Martina, vdova po Bezzubém Jožkovi - Představuje ženu nižší střední vrstvy. V družině funguje jako táborová žena. Pomáhá s vařením, šitím a s úklidem tábora.

Vojtěch Tesař - Vojtěch představuje lehce oděného bojovníka ve vycpávanici bojujícího sudlicí, svým civilním vybavením patří k nižší střední vrstvě.

Matěj řečený Nudle - Matěj vstoupil do služeb pana Jana jako profesionální voják už v dobách jeho začátků na Smiřících a od té doby si dokázal vydobýt postavení v jeho osobní družině.

Martin z Blendowic řečený Mates - Příslušník nižší střední vrstvy.

V boji používá sudlici či kopí.

Jakub, řečený Pok - Vybavením zastupuje střední vrstvu. V boji pak plní roli střelce či lehkooděného sudličníka.

Aneta - Aneta představuje dceru obchodníka, kterou do svých služeb vzalo Michalovické panství. Tak se dostala mezi vyšší vrstvy společnosti. Doprovází Markétu z Michalovic na jejích cestách, kde je jí vždy k ruce. Ve volném čase se mimo účasti na společenských akcích ráda věnuje vyšívání.

Zdislava - Zdislava představuje ženu středního postavení. V táboře pomáhá s vařením a úklidem, ve volném čase se věnuje šití a ručním pracím.

Adam řečený Rutfi - odvedenec z nižší vrstvy. Vybaven prošívanicí, sudlicí a železným kloboukem.

Jakub Kolář - odvedenec z Mělníka, do boje chodí vybaven kůsou, prošívanicí a železným kloboukem. Civilním oděním patří k nižší střední vrstvě.

Vítek - Zpodobňuje odvedence z nižší vrstvy. K základnímu vybavení v kombinaci kopí, prošívanice a železného klobouku postupně přibývají další části zbroje, avšak stále jde o typického zástupce lehké pěchoty.

©GJS