Pražský svaz třetího tisícíletí:

 

Pražský svaz vznikl v roce 2010 jako projekt zastřešující malé historické spolky zabývající se husitstvím v Čechách. I přes jeho těžké porodní bolesti, které stále ještě doznívají, se z něj postupně stává subjekt, se kterým je na českém poli reenactmentu nutno počítat a který i přes mnohé vnitřní neshody na bojišti vystupuje jako pevný a jednolitý šik. V současné době svaz představuje rozmanitý průřez množstvím vojenských jednotek, které i před šesti staletími bojovaly za kališnické ideály. Jedná se o spolky „Civitas Pragensis“, „Ogary Pogoni“, „Gléva Jana Smiřického“, střelce Jeníka z Mečkova a hotovosti měst Slaný a Litoměřice, přičemž dveře jsou otevřené i novým zapáleným kališníkům.

Nejvyšší mocenskou strukturu představují hejtmané a šlechta, kteří si každým rokem volí vrchního hejtmana svazu, na jehož bedrech spočine velení v poli a komunikace s dalšími spojenci. Volba probíhá hlasováním, kdy každý šlechtic či hejtman má počet hlasů nejlépe reprezentující početnost jeho vlastního šiku.

Historie Svazu:

 

Pražským svazem rozumíme husitské uskupení měst královských i poddanských a kališnické šlechty. Vzniká na jaře roku 1421 za výrazné pomoci táborského hejtmana Jana Žižky a spolu s Tábory jednookého vojevůdce získává vliv na většině území Čech a Moravy. Moc svazu byla na vrcholu v letech 1421 – 1424, kdy pražská města stanula po boku Tábora v čele husitského hnutí a během čáslavského sněmu (konaného roku 1421) se stala i zástupcem celé české společnosti. Po neúspěšném převratu litevského knížete Zikmunda Korybuta a po obsazení svazového města Hradce Králové žižkovými oddíly je do Prahy roku 1423 svolán tzv. svatohavelský sněm, který je namířen proti radikálním husitům. Po krvavé bitvě u Malešova, kde jsou pražané rozdrceni Janem Žižkou, ztrácí pražský svaz vedoucí postavení v zemi. To přebírá táborská a sirotčí strana. V samotném závěru husitských válek se však Praha postavila do řad kališnicko-katolické koalice, jež ukončila u Lipan moc radikálních bratrstev.

Svaz měl dvě centra: Staré a Nové město pražské. Přestože se jednalo o souměstí, věroučné rozmíšky, stejně jako odlišné politické preference je stavěly do rolí dvou mocenských stran jednoho svazového celku. Staré město zastávalo konzervativní postoje, novoměstští, vedeni fanatickým kazatelem Janem Želivským, naopak inklinovali k táboritům. Tyto odlišnosti vedly v předvečer lipanské bitvy k otevřenému konfliktu, který skončil vítězstvím Starého města pražského.

 

 

Odkazy na stránky spojeneckých skupin:

 

http://civitas-pragensis.cz/ - Obec pražská

http://pogon.cz/ - Ogaři Pogoni

 

 

Podmínky pražského svazu - Ve formátu pdf

 

©GJS